MrPierc řeší neřešitelné !

Nenarodil jsem se v laboratoři, ale byl jsem počat s láskou a jsem chtěné dítě. Proto jsem tak neskonale tolerantní a moudrý. Tím, že jsem bio produkt, mám logicky vlastní rodiče. Mít rodiče je ale také velká řehole a mě naučila tolerantnosti (někdy). Moji rodiče jsou techničtí neandrtálci. Otce učím asi 10 let, že příkaz play je ten malý trojúhelník otočený na bok a slouží k přehrání, pausa jsou ty dvě čárky a pozastaví to film či hudbu. Matku učím již několik let že musí nejdříve pravým tlačítkem myší zadat příkaz „kopírovat“ a poté pravým tlačítkem zadat „vložit“. Pojem internet pro ně znamená web jménem Seznam.cz.

Včera jsem rodičům nahrál na externí HDD nový film. Film byl rozdělen na 2 části. Před tím, než jsem to nakopíroval, jsem instruoval otce: závěrečnými titulkami snímek neskončí – po jejich skončení ještě následuje důležitá scéna! Film má délku trvání cca 2 hodiny. Po 2,5 hodinách jdu náhodou kolem jejich pc a udiveně se jich ptám jak je možné, že film ještě neskončil. Vysvětlili mi, že čekají na konec titulků a film se zapl znovu a dle mé rady čekají na nějaký filmový dovětek. Film ale prý začal nějak divně uprostřed filmu a oni si myslí, že je to nějaký alternativní konec filmu. Sdělili mi, že je ale film stále stejný ale prý na konci snad bude ta změna. Po výslechu jsem zjistil, že nějaká scéna po hlavních titulcích byla, ale oni to považovali za velmi krátkou scénu a tak čekali opravdu až na úplný konec i těch posledních malých titulků, kde je uveden i čistič záchodových mís. Protože mám na přehrávači Jetaudio nastaveno „repeat all“ tak se jim 2. část filmu logicky začala přehrávat znovu od začátku. Měli štěstí, že jsem neodjel například na týdení dovolenou, protože po příjezdu bych je našel na stejném gauči u stejného filmu a stále by čekali na filmový dovětek. Vlastně jsem jim zachránil život.

Kolem roku 2000 začala vlna osobních mobilů. Každý chtěl mobil a dokonce i moje rodiče. Koupili si značku Motorola a dobíjecí kupón Twist. Na kartě byla instrukce, že pokud chcete dobít kredit, musíte zavolat na určité číslo a „zadat“ speciální kód z karty. Když jsem přijel domů slyšel jsem jen hukot z vedlejšího pokoje, otec hlasitě řval do mobilního telefonu nějakou číselnou řadu stále dokola. Poté se ozvalo: „vámi zadaný kód je neplatný“. Toto opakování trvalo snad 2 hodiny.  Mobil odnesli na reklamaci a vysvětlili svůj problém a žádali navrácení peněz. Tolik peněz to stálo a nic to neumí . Zaměstnanec jim s úsmvěvem vysvětlil, že pod pojmem „zadat“ bylo myšleno namačkat čísla na telefonu. Na jejich obranu musím říci, že to byla opravdová novinka a i já jsem tehdy pomáhal řvát do telefonu speciální číselný kód z karty. Ještě dnes se tomu všichni smějeme.

Když jeden dělá totéž, není to totéž. Každý člověk chápe některé věci po svém a jinak než ten druhý. Sice se snažím držet krok se smartphony, pc a novinkami ale jednou mi také ujede vlak. Proto se snažím vůči rodičům být (někdy) tolerantní.