MrPierc řeší neřešitelné !

Ponožky mají v mém životě speciální místo. Nemám je rád a snažím se je nosit minimálně. V létě chodím naboso a pouze v pantoflích. Jakmile v září zafouká melancholický vítr podzimu, tak si povzdechnu a padne na mne smutek. Opět bude sníh, nudné Vánoce a budu muset nosit ponožky.

K pohodlnému životu je ale potřebuji. Každé ráno ve spěchu hledám v prvním šuplíku nějaký vhodný pár. Vždy naleznu rozdílnou dvojici a to velikostně i barevně. Pokud se mi poštěstí, tak zjistím že na konci na mne mrká malá dírka, kde vykukuje nehtový domorodec. Jako si dívky přejí nekonečný šatník, já bych si přál nekonečnou zásobu kvalitních ponožek, které jsou spárovány. Spárování je další věc, kterou považuji za trest. Hledat ve vypraném prádle dvě stejné ponožky a balit je do sebe je jako skládat Puzzle z 2000 kusů.

Tyto rukavice na nohy se snažím vybírat bavlněné s minimálním obsahem umělého vlákna. Nejlevnější bývají velmi slabé a nesají pot = nohy vám začnou smrdět, že i důchodci se za vámi začnou otáčet. Ponožky vybírám, aby odpovídaly velikostně, nestahovaly a tím neškrtily kolem nohy. Nosit celý den těsné ponožky, které vám zapříčiní špatně prokrvené nohy, má rád pouze sadista.

Ponožky vám na konci dne všechno vrátí. Sundáváme pouze v koupelně se štítem a umělými rukavicemi. Pokud si neměníte ponožky denně, nesmíte se divit, když po dvou dnech začne bavlněné vlákno řídnout. Rozklad je v tomto případě zcela pochopitelný. Tak si je prosím měňte, děkuji.

Ve středu jsem v práci vše dokončil. Dokázal jsem to ! Mám před sebou 4 dny volna bez práce. Koupil jsem dvě nové hry na ps3 a jel domů s pocitem duševní rovnováhy, kterou mají jen tibetští zenoví mistři.

Několik kilometrů před domovem v autě cosi cvaklo a otáčky v autě nechtěli klesat. Jakkoliv jsem přidal plyn, přeřadil nebo čekal, stále se otáčky nechtěly vrátit na standardní hranici. Nedávno jsem zaplatil za opravu auta 5 tisíc, ale proč bych neměl platit znovu že ? S pocitem lehké nervozity jsem auto zamkl, zavolal opraváři a objednal se na opravu. Nenechal jsem se zvyklat a vešel do svého pokoje. Sednu do křesla k pc ( ještě v bundě, s batohem a výrazem člověka, který 3 měsíce neviděl počítač ) a v klidu brouzdám. Zapnu TV + ps3, abych si mohl zahrát novou hru … “ Ethernetový kabel nebyl připojen, prosím zkontrolujte připojení !!! “ Přehodil jsem kabel v modemu do jiného LAN portu. Nic. Trochu mi zaškubalo v pravém oku, ale stále jsem jen s povzdechem vše vypnul, postěžoval si s přáteli na Mumble a šel spát.

Vydatně jsem se vyspal, chutně posnídal a s vidinou lepšího dne, vyrazil na nákup do Hradce Králové pro nový síťový kabel. Přijedu do Tesca, nakráčím do sekce elektroniky, ale nemohu najít. Po dotazu, k asi 15ti letému prodavači, mi bylo jasné, že zde mají maximálně baterky do vibrátoru místních paniček. Zašel jsem do Datartu a zde koupil přímý síťový kabel 5 a 10 m ( jistota je jistota ). Přijedu domů, zastrčím kabel a nic. Stále stejná fašistická hláška bliká na můj napnutý výraz. Volám Silencerovi. S nadšením mi zvedl telefon a hlasem otroka mi 9x radil čím by to mohlo být. Nakonec došel k závěru, že modem D-Link dosloužil. Poděkoval jsem za trpělivost a vzkázal mu, aby pozdravoval Anetu ( je to slušnost ). Kde chcete 17. listopadu koupit modem router ADSL 2+ ? Naštěstí v TS Bohemia měli otevřeno. Zavola jsem na prodejnu a zeptal se, zda mají otevřeno. Bylo mi odpovězeno, že pokud se mnou pán právě mluví, tak mají opravdu otevřeno ( měl opravdu velice lehký ironický tón ). Potvrdil mi, že moje zboží je přímo na prodejně a mohu přijet do 18:00. Koupil jsem dokonce zcela stejný typ modemu, napojil a internet proudil počítačovýmí vnitřnostmi jako zběsilá kobyla tunelem. Nazi hláška z ps3 zmizela a mne zalil pocit uspokojení. Neštěstí zažehnáno.

Protože jsem cca 53 let neuklízel, chytil jsem koště a chtěl vytřít. Násada se uvolnila a já držel v ruce pouze tyč jako šaolinský mnich při tréninku. Ta mrcha se vrátila, cítil jsem smolný zápach v pokoji. Pokoj jsem dotřel, skočil na záchod a spláchl. Záchod se z části ucpal. Nic vám neznechutí den, jako vidět svůj výtvor ve slow motion a v detailu na vrchu mísy. Fekální Matrix jsem zneškodnil Zvonem osudu. Zcela vyčerpaný jsem se ponořil do vany a tam nastolil rovnováhu duševna.

Do konce dne zbývá cca 7 hodin, již se nemůže nic stát …

Děti se rodí ošklivé, zatím na to tak nahlížím, protože nejsem rodič. Pokud by se mi ale dítě opravdu narodilo, tak budu ovlivněn city a rodičovskou vazbou = to pohled (snad) změní. Dítě se narodí pomačkané a od krve, to ale není podstata té ošklivosti. Nikdy jsem k malým dětem neměl vztah. Musíte na ně dávat pozor. Když se pokakají, tak to všichni oslavují – viděli jste snad v dospělosti oslavu nad pokakaným čtyřicátníkem ? Gratuluje mu někdo a líbá ho na prdýlku ? Ne. Pokud myslím malé děti, tak 1-4 roky. Nemají ještě naučené žádné základy společenského chování ( není myšleno pozdrav ani stolování ). Někde uslyší sprosté slovo a začne jej používat. Zajistí si tím pozornost a to se mu líbí. Dítě je bezprostřední a dokáže popsat u vánoční tabule, že strýc Karel vlezl do jednoho auta na parkovišti a to auto se tak hezky houpalo. Poté vystoupila maminka. Jsou drzé, křičí, jsou sobecké. Poslední dobou jsou i velmi nevychované. Vzniká to trendem mít pouze jedináčka – způsobeno hlavně ekonomickou zátěží, které dítě představuje.

Ve věku 5-12 let jsou děti v tom nejrozumnějším věku. Ještě nejsou zkažené, dívají se na svět jako na jednoduchý krásný prostor plný pevných pravidel, které si přečetli v encyklopedii světa. Jsou jako houby, nasávají znalosti, rychle se poučí z vlastních chyb. Když se pro něco nadchnou, tak to dokážou a nebo zemřou. Nic jim nezabrání. Největší duševní rozkvět a přerod dítětě v dospělého člověka.

Následuje puberta a ta svojí arogancí a hormonálními údery zcela změní osobnost. Vše, co se naučili před pubertou, většinou zahodí a ještě se tomu smějí. Všichni jsme to zažili. Veškeré návyky, které vstřebávali jako osobnosti, zahodí pryč a hledají společnost, dav, sounáležitost, pocit sdílení. Jen silné osobnosti si udrží svoje já a nezblázní se v tom věku.

A pozitivní ponaučení ? Děti jsou ošklivé pouze fyzicky, dorostou a stávají se z nich duševní zrůdy.

*** Za tohle budu od všech rodičů kamenován, ale nezapomeňte, že už jste emočně a rodičovsky ovlivnění. Já se na to dívám pouze svým nezdravím sobeckým pohledem.

Cíl ? Ikea Brno. Důvod ? Nevím.

V 11 hodin jsem přijel do Ikey a protože kroucením volantu vyhládne, musel jsem se ihned stravovat. Objednal jsem si plněné taštičky se špenátem. Jídlo jsem si s dobrou náladou odnesl ke stolu, usadil se a začal ochutnávat. K mému údivu jsem v jídle objevil 5 cm dlouhou třísku z masivního dřeva. Již dříve jsem přemýšlel nad tím, co dělají s neprodejným nábytkem. Všude se pyšní, jak recyklují a jsou šetrní k životnímu prostředí. Nyní je mi jasné, že jsme součástí jejich recyklace. Dle příchutě omáčky odhaduji moje jídlo vařené ze základu příborníku FÖRHÖJA. Možná se vám zdá recyklace dřeva s kombinací jídla drastická, ale máme tu krizi – kdo se nepřizpůsobí, zahyne.

Po vydatném celulózovém obědě jsem vyrazil na toulku nekonečnou Ikeou. Ihned jsem narazil na celou rodinu ruských cizinců ověšenou zlatem = ruská mafie. Po chvíli mne míjela rychlá matka s rychlou dcerou. Zvedl se dokonce i vítr a některé nápisy se mihotaly ve vzduchu jako letní lampiony. Supermatka udávala rytmus hlasitým pokřikem: “ Dem, dem, dem !!! “ = naštvaná samoživitelka. Potkal jsem i pána, který držel ve své mužné paži malého kabelkového pejsánka. Byl trochu vyplešatělý, trochu bříško, brýle a sladký výraz = pedofil. Po několika metrech jsem vyhledal židli a pozoroval kolemjdoucí. Naproti se usadilo malé dítě a koukalo. Začal vyrovnaný souboj očního přetlačování. Dítě se s mladistvou nerozvážností odhodlalo na přímý útok. Jeho výpad jsem vykryl pravým obočím a nechal útočníka vysílit. Udýchaný vyčkával. Přešel jsem do protiútoku a mocným očním výpadem jsem vyvíjel tlak. Dítě odvrátilo zrak a s pocitem studu odešlo za maminkou = posera. Kdo mě zná, tak ví, že ze mne vyzařuje štěstí a láska. Můj sluníčkový výraz každého rozveselí. Paní, která se s úsměvem procházela, vypadala šťastně. Jakmile se ale podívala na mne, její tvář zkameněla a ihned zvážněla = nevyrovnaná hysterka. Po mé levici opravoval zásuvku zaměstananec s logem IKEA na tričku. Zásuvku opravoval nesmyslně dlouho a jen se schovával před dotěrnými lidmi. Přesto se našla jedna odvážná mladá slečna a požádala o pomoc. Znechuceně odložil kladivo a kráčel jí vyhovět = líný hajzl. Ženský křik na celé oddělení: „Tu poličku doděláš dneska ! Nemám, kam dávat plýny ! “ = žena postihnutá tzv. “censored“ syndromem. V sekci pohovek a křesel si sedly dvě slečny do křesel. Smály se své dovednosti sezení. Žasl jsem nad jejich zkušenostmi v sezení = náctileté kozy ( není myšleno jako část ženského těla ). Před odchodem jsem navštívil toalety. Močím a v tom jsem uslyšel zvuk, který každý z vás zná. Zvuk se ozýval z jedné kabinky a zněl jako pád golfového míčku do záchodové mísy. Z kabinky volal udýchaný otec na svého syna, který si právě myl ruce, aby na něho počkal venku. Obdivoval jsem jeho techniku dýchání při provádění potřeby s kombinací peskování svého dítěte = dokonalý otec, kvalitní plíce. Má procházka zábavním parkem jménem Ikea dospěla ke konci. Naštěstí netrpím xenofobismem a nejsem zaujatý vůči jiným. Zprostředkoval jsem čistě objektivní pohled na lidi kolem mne.

Dnes jsem si pročítal domácího lékaře a zcela náhodou nalistoval sekci trávení. Zde jsem nalezl úžasnou pomoc při pocitu špatného zažívání. Bod říhání se nachází pod posledním žebrem. U mne to účinkuje, stačí na chvíli zatlačit a pán z krkancového světa se za několik vteřin dostaví ! Rád jsem pomohl a možná jsem tím někomu zachránil i život. Návod přikládám.

Potřeboval jsem napojit koaxiální kabel od antény k mé nové televizi. Normální člověk by to měl maximálně za několik hodin. Já jsem to montoval 3 dny !!! Dokázal jsem to a pocit vítězství mne zaplavil po tom nervydrásajícím maratonu plném vzteku, beznaděje a nenávisti vůči ICE konektorům. Dobrá zkušenost do budoucna. Celý můj boj můžete číst zde.

Na napojení koaxiálního kabelu od antény jsem potřeboval:

- 2x samec IEC konektor + 2x samice IEC konektor
- 40 m koaxiálního kabelu ( venkovní, silný kabel, tuším 75 Ohmů )
- Výhybka od firmy TEROZ s IEC koncovkami ( bez závitů )
- Stabilizovaný napájecí zdroj značky EMOS ZS12 = 12V, 100mA, 230V – 50Hz
- 1x přístrojová svorkovnice ( tzv. čokoláda )

* Pro úpravu kabelů jsem použil kombinačky, křížový šroubovák, nůž a kuchyňské prkénko na podklad při řezání.

Postup:

1) Natáhnul jsem kabel bez koncovek přes půdu do předpokoje ( kde je kabel od antény ) a do mého pokoje ( kde je TV ). Netahejte kabel s koncovkami, špatně se protahuje ve zdech či skulinami.

2) Na koaxiální kabel od antény jsem přidělal IEC konektor – samec a napojil do výhybky, kde není napsáno výstup. Na kabel od TV jsem v předpokoji přimontoval IEC konektor – samici a napojil do výhybky s označením VÝSTUP. * V příspěvku 66 v tomto topicu je od uživatele Scorpion7 fotonávod na přimontování IEC konektoru na koaxiální kabel.

3) V pokoji, kde mám TV, jsem namontoval samce na koaxiální kabel a zastrčil do TV.

4) V předpokoji jsem musel zapojit napájení do výhybky. Od napájecího zdroje jsem odřízl koncovku na konci kabelu ( POZOR nemějte zdroj v zásuvce ! ). Z výhybky vedou dva drátky pro napájení = černý a červený. Zdroj a výhybku jsem propojil přes čokoládu. Zapojujte červený a černý vedle sebe do zdířek ( v řadě vedle sebe ). Naproti černému jsem zapojil černý od trafa zdroje. Naproti červenému jsem zapojil černý drátek s bílou linkou od zdroje.

5) Při montáži IEC koncovek si počínejte pečlivě a raději si několikrát ověřte, zda je obnažený měděný kabel na doraz ve zdířce IEC koncovky. Kdybych to dodržel, nemusel bych se několik hodin vztekat nad nekvalitním signálem v TV. Po dotažení konektorů je obraz čistý a bez chyb.

* Snad tento laický návod pomůže dalšímu laikovi.

Nechápu to. Máme zažitou představu maminek s kočárky, které se smějí na celé okolí a ukazují radost ze života. Ukazují svoje děti v záři slunce a s jiskrou v  očích je sledují. Když jdu já po ulici, potkávám pouze matky s  pohledem, který vás bičuje každý krok. Svým pohledem říkají: Co čumíš, nevíš co je život, nikdy jsi neporodil dítě, jsi nicka. Zároveň jsou naštvané na celý svět, protože jejich dítě je už nikdy neopustí. Budou muset pro něj obětovat zbytek svého života.

Maminku s  radostným úsměvem jsem viděl pouze ve filmu. V reálu před sebou tlačí ten těžký kočárek plný jedním dítětem a nákupem. Druhé dítě běhá vesele před maminkou a zahrává si s osudem, když přemýšlí jestli cupitat po chodníku a nebo po silnici. Maminka chvíli dítě sleduje s netečností, poté procitne s tupostavu a jemně zavolá na svou chloubu: Adame ! Řekla jsem ti už stokrát, že na ten chodník nepůjdeš !!! Dítě se otočí a kouká na ní jako na debila. Běží dál a zahrává si s matčinou trpělivostí. Rodička zadupne malou plastovou brzdu u kočárku a s výrazem igelitového pytlíku před výbuchem rázně kráčí k dítětí. Chytí ho za ruku a začne ho mlátit. Pak prohlásí: kolikrát jsem ti to říkala ? Znovu začne dítě mlátit a tím ze sebe dostává všechen ten vztek, hořkost, neuznání. Dítě pláče a nechce přestat. Matka fašistka ( dále jen MAFA ) už je tak nafouklá vztekem, že se musí držet zábradlí, aby neodlétla. Dítě zjistí, že pláč MAFU dráždí a proto přidává na intenzitě. MAFA už neví, jak by vybila svou negativní energii a tak ji vysílá pohledem na mě. Dívám se do země a procházím kolem ní. Zírá na mě jako Gorgona, která jen čeká na špatný pohled a bude se mnou konec. Prošel jsem trhaným nejistým krokem. Tentokrát mi to prošlo, ale příště bych domů nemusel dojít.

Několikrát za rok mám nepříjemné stavy. Jedu například v autě a na několik vteřin mi probleskne v hlavě, jaké by to bylo nabourat do protijedoucího auta. Představa samotné situace viděna z mých očí. Jistě znáte zážitky, když jste nabourali na kole a dopadli hlavou na zem – zážitek otřesu, vlastního dýchání, šoku, částečně si vůbec neuvědomujete, co se stalo. Po chvíli pocit bolesti, vzteku, nespravedlnosti, neštěstí. Před několika dny jsem šel kolem velkého stroje v práci. Vidina, že se zachytnu rukávem o válec a stroj mne vtáhne svou hrubou silou a vymačká ze mne život. V tento okamžik mi je velice špatně. Stávalo se mi to i když jsem v minulosti dojížděl na školu vlakem. Trpěl jsem představou, že do mě někdo nechtěně strčí a já spadnu pod přijíždějící vlak. Souprava dobržďuje, takže by mne přejela velice pomalu. Všichni by se na to koukali a stejně by nemohli nic udělat.

Je to vždy tak hrozný stav, že se musím od mrazivého pocitu oklepat a jít rychle pryč. I když jsou tyto záblesky hrozné, tak mne zvědavost nepustí pryč a já někdy přesto zpětně procházím danou scénu znovu. Destrukce vlastního těla a ještě tento stav vnímat, musí být něco tak strašného. Raději na to nemyslet. Máte někdy podobné pocity / představy ?

Mám bohužel špatnou paměť. Pamatuji si jen věci, které mne baví. Proto mám plnou hlavu nesmyslů a na důležité věci již nezbylo místo. Každý rok mě překvapí datum Cyrila a Metoděje či narozeniny mého otce. Jsem potěšen nenadálou oslavou vítězství nad komunismem a Velikonocemi. Vánoce a Silvestr jsou jedinným svátkem, který vím a nikdo mne nepřekvapí. Na tom si zakládám.

Kdybych si nepamatoval jen svátky, tak jsem šťastný. Moje paměť ale někdy nedosáhne ani do minulého týdne. Obdivuji ostatní, kteří vám vypráví jak si 22. dubna roku 1995 v 18:00 omylem natřeli rohlík sýrem a nikoliv máslem. Kde na to berou místo ? Někdy si musím něco zapamatovat a celou cestu z práce si opakuji v mysli úkol. Přijedu k domu, vylezu z auta a je to pryč. Sice jsem zapomněl, ale mysl je prázdná a spokojená.

Při podání ruky se představujeme, 5 vteřin po sdělení jména si nepamatuji jméno ani tvář. Takže se většinou zeptám znovu nebo v lepším případě kouknu na vizitku. Pokud to je ale slečna, která mne zaujala, její jméno umím zpaměti pozpátku i v braillově písmě. Záleží tedy na stimulaci mozku. Ale protože jsem stále znuděný, je to těžké.

O čem jsme to mluvili ?

Důvod je (s)prostý.