Pozitivní sekce

Sobecké přání do roku 2014

KidsmirrorKidsmirrorKidsmirror

Všichni pořád jen někomu přejí. Já letos budu přát také sobě, protože jen já vím, co vlastně chci. Malá sobeckost, jednou za čas, neuškodí. Světový mír si nepřeji, protože nejsem modelka. Zachránit delfíny už nemá cenu, je to pasé. Veškeré kozy na světě již byly zaslány do Afriky, takže po nich zbyla jen hromada ohlodaných kostí. Tento rok jsem obdaroval 156 sdružení na záchranu sprostých dětí, obtloustlých ryb, pomalých vozíčkářů, šilhavých psů, malých prsatých žen a mnoho dalších potřebných spolků. Na ledničce jsem za to obdržel 156 magnetů. Nemám tedy výčitky svědomí, protože jsem zachránil tolik věcí a lidí, že kdyby mne viděl papež, tak dostane posvátný vatikánský infarkt. Příští rok snad trhnu rekord a dostanu se nad hranici 200 magnetů. V žebříčku je přede mnou pouze jeden Rus – Berumagnetovič.

 

Co si přeji příští rok pouze pro sebe:

1) Filmy bez českých filmů a komiksových námětů.

2) Porno na vyšší scénáristické úrovni.

3) Levnější ovoce a zeleninu.

4) YouTube videa bez zasekávání a pomalého načítání.

5) Novou hudbu, která by se dala poslouchat.

6) Život bez závistivých a pomstychtivých lidí (rc4).

7) Smartphone s výdrží baterie na 14 dní.

8) Lásku.

9) Vyžehlené košile.

10) Pilaf každý den.

I špatný kamarád se k něčemu hodí

prank_toi_rc4Mám několik kamarádů se kterými se často setkávám nebo povídám. Ale pouze jeden z nich je opravdu ten nejhorší, říká si rc4. Normální člověk by ho vyřadil ze svého okruhu přátel, ale protože jsem tolerantní, tak již několik let přivírám oči. V práci ho nemají rádi, doma ho nemají rádi, na ulici ostatní přechází na protější chodník a děti se na jeho pohled odvrací. Často se říká, že na každém je něco dobrého, ale kdo vymyslel tuto průpovídku, tak asi nikdy nepoznal rc4.

Nemá rád snad vše, co na této zemi leží a dýchá. Malé děti jsou pro něj ubrečená a nevděčná stvoření, zvířata chtějí pořád žrát, Slunce moc hřeje, támhleta žena má jedno prso níž, smích je pro slabochy, krásné ženy jsou podezřelé, lidé jsou svině, porod je zlo, květiny jsou zbytečné a pomáhat se nemá! Každý z nás má někdy kritické poznámky, ale on je jedna velká chodící přeplněná žumpa kritiky. Na Zemi je prý rovnováha dobra a zla, ale nikdo neví, že to největší zlo nosí právě on v sobě. Je natolik ovlivněn zlobou, že i při vyslovení komplimentu ubližuje. Neuvědomuje si to a asi ani nikdy neuvědomí. Myslí si, že je neomylný, bezchybný a všichni čekají na jeho reakci. Je postižen narcismem, egoismem, snobismem a mnoha dalšími špatnými vlastnostmi. Je tolik posedlý sám sebou, že ve svém hlavním pokoji má na stěnách pouze zrcadla. Celý den chodí nahý a opájí se svým vypracovaným tělem a vzdychá. Někdy mu dokonce ukane i slza, když si pomyslí, že nikdy nenajde stejně dokonalý protějšek (a to jak fyzicky tak duševně), ale nakonec se na sebe usměje a je spokojený. Není lepšího člověka než je on sám. Tvrdý jako žula, přísný jako titanová rákoska a nemilosrdný jako nehty drápající po tabuli, kdy máte chuť povolit svěrače. Jeho největší slabostí jsou okolní lidé, kterými pohrdá. Lidstvo považuje za vir a on je jeho vakcína. Všichni jsou pro něj špinaví, nedokonalí, podřadní a nemají smysl pro pořádek.

I tak si myslím, že i od něj si člověk může odnést něco dobrého. Nezáleží totiž na tom, jaký je člověk, ale co si z něj můžete vzít nebo čemu se přiučit. Musel jsem se hodně přemáhat a poslouchat jeho uštěpačné poznámky plné kapající ironie a zloby. Přesto je to on, komu vděčím tento rok za hodně a hlavně za inspiraci. Stal se pro mne osobností roku 2013. Vždy, když mi s něčím pomáhal (ano, čtete dobře, on mi opravdu pomáhal – asi měl slabou chvilku) a mlátil mi o hlavu, jak jsem neschopný, tak mě to dokázalo nastartovat. Řekl jsem si, že už jenom kvůli tomu, abych ho nasral a dokázal mu, že jsem stejně dobrý (vlastně lepší), tak to dotáhnu až do konce. A ono se to podařilo. I negativní stimulace může být silnější než slova plná podpory. I zášť se dá využít k něčemu dobrému a pokud poznáte, kolik jí má v sobě rc4, tak s ním lze dosáhnout nedozírných možností. Trenér pro život, ale připravte se, že budete nejdříve rýt hubou v bahně a on vám bude ještě šlapat na hlavu, abyste ocenili tu hnědou příchuť.

Klidné Vánoce a vyrovnaný Nový rok

Tree upside down_1000x1000

Sice není sníh a venku to vypadá, že jsme se vrátili v čase do podzimu, ale Vánoce jsou opět tady. Protože není venku bílá pokrývka, tak nemám ani žádnou vánoční náladu, ale na druhou stranu nemusím odhazovat sníh, nemusím se bát smyku na ledě a ani příliš topit. Vše negativní má totiž i pozitivní stránku a záleží jen na nás, zda jsme schopni ji nalézt. Dárky ani jídlo nejsou důležité. Člověk by si měl v tomto období odpočinout, přemýšlet a vážit si své existence. Rozjímat, nelitovat a užívat si přítomnost všech členů rodiny i upřímných přátel. Važme si každého okamžiku spolu, protože jednou přijde čas, kdy budeme sami.

Přeji vám všem klidné a ničím nerušené Vánoce. Nový rok může být přesně takový, jaký chcete, ale musíte tomu pomoci a snažit se o to. Budoucnost není dána a proto se dá vždy změnit k lepšímu.

* A protože k Vánocům také neodmyslitelně patří vánoční písně, tak pro mne je to vždy tato klasická a tradiční.

 

Zkušenost s nezaměstnaností mi změnila život k lepšímu

job_extreme

Proč?

Z předešlé práce jsem odešel z osobních důvodů a také kvůli pocitu vyhoření. Věděl jsem, že určité věci tam nikdy nezměním a ubíjelo mě to. Stával jsem se podrážděnějším, více vynervovaným a duševně nespokojeným. Než se trápit, tak jsem si řekl dost. Neměl jsem naštěstí žádné finanční závazky, které by mě nutily zůstat na místě a mohl jsem bez starostí za sebou zavřít dveře. Bylo to nádherné a osvobozující. Cítil jsem se jako by mi někdo z nohou odřízl velké závaží. Měl jsem představu, že po 5ti letech praxe nebude problém sehnat podobnou práci ihned. Mýlil jsem se pouze o 1,5 roku.

 

Úřad práce by se měl přejmenovat

Hned první den v nezaměstnanosti jsem se musel zaregistrovat na Úřadu práce a vyplnit několik dotazníků. Vše je dnes možné stáhnout přes jejich webové stránky a vyplnit doma. Bohužel, na místě mi řekli, že tam mám jednu chybu a místo opravy od asistentky a přepsání červenou propiskou, jsem musel vyplňovat všechny papíry znovu. Bylo to otravné, ale bylo za chvíli hotovo. Asistentky se chovaly velmi mile a byly nápomocné. Na to si nemohu stěžovat. Pokud se chováte slušně, tak i ony mají stejný přístup. 5 měsíců jsem dostával podporu v nezaměstnanosti a bylo mi dobře. Odpočinul jsem si a mohl se soustředit na hledání nové práce. Hledal jsem pravidelně pracovní příležitosti, ale bez úspěchu. Na ÚP jsem vždy potvrdil, že práci hledám, předložil seznam pozic a tím bylo hotovo. Schůzka většinou každé 2 měsíce – dostal jsem rady, že nesmím přestat věřit v naději a snažili se mi vyjádřit duchovní podporu. ÚP vám nesežene práci, jak jsem si i já bláhově myslel. Jedná se spíše o „evidenční úřad“, kde dostanete 5 měsíců podporu v nezaměstnanosti, rok za vás platí na důchod a po celou dobu registrace platí zdravotní pojištění. Práci musíte hledat sami, protože asistentka maximálně vybere několik inzerátů a pošle na místa, kam byste normálně nešli. Donutí vás dojít na pohovor díky doporučence, kterou musíte od zaměstnavatele potvrdit. Pokud nesplníte, vyškrtnou vás z evidence a vše si musíte platit sami. U mě toto naštěstí začali praktikovat až nyní ke konci. Celkově jsem vděčný Úřadu práce za to, že mi pomohl, ale čím déle jsem tam chodil, tím více jsem se děsil jejich pohovorů a jejich spílání o tom, že se málo snažím a že jsem opravdu neschopná výjimka. Připadal jsem si někdy jako malé dítě, kterému chtějí namluvit, že pouze ono je neschopné. Bylo mi řečeno, že nesmím posílat jen emaily s životopisy a musím přímo do terénu a zvonit po firmách. Když jsem asistentce vysvětlil, že dneska nikdo nechce osobní kontakt a musí se vyjednat schůzka (a ta je, až pokud postoupíte do užšího výběru životopisů), tak na mě koukala jako na rebela, který se jí snaží svrhnout ze židle. Oni tam žijí úplně v jiném světě. Práci mají jistou, protože nezaměstnaných bude vždy mnoho. Ze začátku se na mě asistentka usmívala, ale čím déle jsem tam byl, tím více mnou opovrhovala. Už jsem byl v jejich očích jako člověk, co nechce pracovat. Dokonce mi bylo naznačeno, že jsem vybíravý. Musel jsem si často v hlavě opakovat, že už to brzo skončí. Byl jsem také na dvou školeních od ÚP. Jsou naprosto k ničemu. První bylo na téma „kdybych chtěl začít podnikat“ – trvalo 1 hodinu a bylo docela zajímavé, jenže jak chcete rozjet podnikání, když nemáte kapitál a dnešní trh je naprosto nejistý a přeplněný? Nehledě na to, že malé podnikání v tomto státě je spíše škrceno než podporováno. Druhá přednáška byla o rekvalifikaci a také trvala 1 hodinu. ÚP má velmi omezené možnosti v čem nabídnout rekvalifikaci – většinou se jedná pouze o VZ vozíky, sváření, kurzy kosmetiky a základní kurz na ovládání PC. Ztráta času to sice nebyla, ale ještě více to člověka dohání k depresi. Vidíte tam spousty lidí, kteří už ztratili naději a jsou v bezvýchodné situaci. Buď jsou staří nebo mladí bez praxe. Jsou zoufalí a naštvaní. Stát ani podnikatelé jim práci nechtějí dát a tak v sobě drží zlobu.

 

Nová práce téměř za úplatek a jen pro postižené

Zaslal jsem za to období stovky emailů. Posílal jsem naslepo do firem i na předem vytipované pracovní nabídky. Ze začátku jsem posílal pouze klasický strukturovaný životopis a to byla chyba. Časem jsem se naučil, že musím šokovat. Životopis jsem vytvořil graficky zajímavý, který většinou každého zaujal. Od té doby jsem měl větší šance a byl jsem častěji zván na pohovory. Dostat se v dnešní době na pohovor je úspěch, protože většina firem mi ani neodpověděla na životopis – 9 z 10ti případů nenapíše ani negativní odpověď (nebo až po 2-3 měsících). Dříve bylo na jednu pozici jen několik uchazečů a dnes se jich tlačí desítky. Firmy si toho jsou vědomy a vymýšlejí si až nesmyslné požadavky. Téměř umělým standardem je dnes umět 2 jazyky a popřípadě ještě rusky (ač to většinou vůbec nevyužijete), 10 let praxe v oboru, milióny osobních vlastností a hlavně chuť pracovat! Na pohovorech se mi často stávalo, že jsem jim musel říci téměř všechno, ale když jsem se zeptal na plat či podrobnější podmínky, tak se na mě koukali jako na hyenu, která chce moc. Firma chce od vás bezmeznou úctu, žádný osobní život a pracovat za 10 tisíc. Připadal jsem si jako někde v Rusku. Dokonce jsem jsem byl v jedné velké firmě, kde mi dali dotazník a tam se mě ptali na to, zda jsem spokojen se svým sexuálním životem nebo zda mě v noci nenavštěvují duchové. Když jsem se proti tomu ohradil na pohovoru, tak na mne ředitel koukal a řekl, že to je standardní dotazník. Nejvíce mne urážely otázky na pohovorech, kde se mě pánové ptali na mé slabiny a hlavně od lidí, kerým to někdo nabulíkoval na novodobých firemních školeních. Tato školení jsou nesmyslná a pouze dávají dobrou práci školitelům. Vždy to umějí dobře natlačit ředitelům do hlavy a zahrát na jejich ego. Téměř nikde jsem nenarazil na upřímné jednání. Každý pohovor stál pouze na tom, jak se zalíbíte výběrčímu. Takže v tomto systému výběrových řízení vyhraje pouze ten, který se bude více nořit do zadnic a vymýšlet si. Je to špatný systém. Výběr pracovních nabídek ještě více zužuje podpora OZP. Nemám nic proti postiženým lidem a jsem rád, že také dostanou pracovní šanci, ale nesmí tím být podmíněná téměř každá 3. nabídka. Mnohokrát se mi stalo, že jsem byl ideálním kandidátem, ale jakmile se dozvěděli, že jsem zdravý (bohužel), tak mě museli odmítnout. Důvod, proč je dnes postižený pracovník více žádaný je ten, že zaměstnavatel na něj dostává velkou podporu od státu. V některých chvílích jsem si myslel, že je to zlý sen.

 

Hlavně se udržovat v kondici a neklesat na mysli

Když jsem odešel z práce, tak jsem se těšil na polehávání, dobrovolné nudění a nicnedělání. Brzy mě to přešlo. Po 2 měsícíh jsem začal být se sebou nespokojený. Byl jsem ještě více zničený, než kdybych pracoval. Posedávání u PC do rána byl strach z nespavosti. Nedokázal jsem se ze začátku držet pevného režimu. Přejídal jsem se, spal jsem příliš dlouho a chtěl si nějak vynahradit všechna ta stresující léta v práci. Neholil jsem se, nestaral jsem se o sebe, všechno bylo zbytečné. Neměl jsem žádný cíl kromě nalezení nové práce a naštěstí jsem brzo odhalil, že to nesmí být jediný důvod k existenci. Práce nepřicházela a tak jsem jí začal pomalu hledat doma. Dodělal jsem za 1,5 roku všechny resty na které jsem neměl chuť ani čas. Dělal jsem cokoliv, jen abych se nenudil. V manuální práci jsem našel zalíbení a řád. Vylepšoval jsem si také mé dovednosti s grafickými programy, stříháním videa atp. Něco jsem se učil kvůli pohovorům a něco ze zvědavosti. Uvědomil jsem si, že mám spoustu času a musím ho využít k sebezlepšování. Měl jsem ze sebe hned lepší pocit a důvod, proč ráno vstávat podle budíku. Začal jsem vstávat v přesný čas – uklidit si, nasnídat, oholit, pracovat, učit se a zlepšovat. Stalo se to mou každodenní rutinou, která mi pomohla se nezbláznit. Když jsem byl déle doma, začal jsem na sobě cítit pocit izolace. Nebyl jsem mezi lidmi a stále sám. Stále se svými myšlenkami. Stále mi chodily negativní odpovědi na mé životopisy a začal jsem o sobě pochybovat. Připadal jsem si jako prašivý pes. Moje rodina se mi stala oporou a stále mi pomáhala. Díky ní jsem se nakonec vytrhl z bludného kruhu a začal se zlepšovat. Nakonec jsem našel ideální práci a ještě více tvořivou než v minulosti.

 

Stálo to za to?

Teprve dnes mohu říci, že rčení „vše špatné je pro něco dobré“ je extrémně důležité a pravdivé. Nelituji ani na chvilku, že jsem před tím odešel z práce. I když jsem během čekání klesal na mysli a někdy už vůbec nevěřil v obrat k lepšímu, tak díky vytrvalosti se všechno zúročilo. Všechno to učení navíc, zlepšování, pády a vzlety, bylo k něčemu dobré. Díky finančnímu strádání jsem se naučil, jak stačí člověku málo. Změnil jsem pohled na život a přestal se zabývat nesmysly. Nezabývat se zbytečnostmi a přestat poslouchat ostatní. Srovnal jsem si životní priority a jsem velmi šťastný, že jsem si sáhl i na dno. Díky tomuto zážitku jsou některé věci už jen k smíchu – dříve to byl neřešitelný problém a dnes jen odškrtnutá položka na seznamu. Berte tento článek jako inspiraci pro každého dalšího nezaměstnaného. Vím, že se těžko čte nezaměstnanému o úspěších jiného, ale berte na mysl, že jsem byl na stejném místě. Nesmíte ale rezignovat. Beze snahy to nedokážete. Musíte to zkoušet stále dokola. Mě se to povedlo a stále mě to hodně sil, abych opět naskočil do vlaku pracujících. Nakonec mě to obohatilo více, než bych si na začátku vůbec myslel. Zkušenost k nezaplacení. 

 

me_win

Dobré skutky již provádím automaticky

good-deed

Jsem správně vychovaný a duševně vyrovnaný jedinec. Již od kolébky mi máma říkala, že mám pomáhat slabším a nemyslet pouze na sebe. Bohužel mé dobré skutky nebývají vždy správně pochopeny a já pak vypadám jako zlosyn. Neumím to prodat. Snažím se konat dobro a každý týden musím splnit normu dobráckosti. Týdně pustím minimálně 2 babičky na přechodu, pomáhám s nákupy méně silným a v obcích jezdím vždy dle předpisu. Pravidelně uvolňuji lavičky starším lidem a pouštím je také ve frontě před sebe. Je to pro mne samozřejmost, kdybych nepomáhal ostatním, tak bych večer nemohl usnout. Má aura dobra nelze přehlédnout a když se v lese někdy zastavím, zvířátka z okolí se ke mne s posvátnou bázní přiblíží a utvoří kolem mě kruh. Cítí ze mne dobrou náladu a touhu pomáhat slabším.

Dnes jsem ale provedl dobrý skutek zcela automaticky. Potřeboval jsem koupit cement na stavbu. Na pytli bylo napsáno: „Nákupem tohoto výrobku přispíváte na boj proti korupci v České republice“. Mé srdce zaplesalo a já si zapsal další čárku do svého deníku „dobročinností“. Doufám, že tento nápis postupně budou tisknout i na obaly od potravin nebo dokonce rýt do chleba. Mohl bych se na všechny dobré skutky konečně vysrat a stačilo by jen nakoupit. Mým nákupem jsem podpořil URNU nebo dokonce protikorupční komisi. Jsem nyní tak uvědomělý asi jako Gándhí.

Tyhle nápisy jsou čisté pokrytectví a jen povrchní odznak cti. Je to asi jako se nyní dávají samolepky na banány, které hlásají, že trhači těchto banánů dostávají slušný plat a mají kvalitní životní podmínky a tím, že je koupím, tak jsem lepší člověk a pomáhám jim. Nebo jako když celý rok nenávidíte lidi a poté zavoláte do pořadu Kuře – pomozte dětem. Pošlete tam 500 Kč a tím jste splnili svou občanskou povinnost – cítíte se očištěně a máte dobrý pocit. Sice celý rok tvoříte jen zlobu a nenávist, ale mávnutím proutku to odčiníte s pohrdavým úšklebkem. Pomáhejte v okolí, když je potřeba, protože koupí cementu se nic nezmění. Být tolerantní a ohleduplný je základ pro dobrou společnost, ale koupí něčeho se nic nezmění. Společnost musí začít malými osobními činy a ne to tisknout na obaly.

* Níže přikládám fotku cementu, který změní brzo celý svět pokrytectvím!

Cement_konec_vseho_zleho

RSS MrPierc Twitter MrPierc Pinterest MrPierc
Intimní anketa

Kam chodíte na záchod?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...
Piercova žena týdne
Piercova žena týdne

Sienna Miller – herečka

Naposledy jsem viděl

Starší hodnocení na ČSFD »

Bannery
Spisovatelské střevo rc4 blog Silencer blog SBOREZ.cz ZkuSMO.cz Vachi : Další blog, kterej drží hubu, drží krok AGREGÁTOR BLOGŮ ! Zahradní železnice Běleč Apinův kekel MovieScreen.cz NaFilmu.cz Osobní blog Dominika Fryče Jak psát web