Trápí mne jen jedna nemoc, pohlavně přenosná, nevyléčitelná a smrtelná: život.

Rodiná pohádka spojená s historií filmu, která je nádherně natočená i výtvarně provedená. Příběh je ale zdlouhavý a nudný. Neuvěřil jsem city herců (kromě výborného Bena Kingsleyho). Kdyby film byl kratší o 126 minut nic by se ve světe kinematografie nezměnilo. Hodnocení 3/5

Tak podívej se ty bělásku, já a můj negerskej kámoš zásadně jíme jenom kuře, nosíme zvonáče, svým holkám říkáme před nima samotnýma „Bjitch“ a oni za to nenosí podprsenky. Máme drsný vtipy a při každé větě šroubujeme výšku tónu až do závratných výšin, takže ke konci už pištíme. Doufám, že mě sleduješ ty bílá měkkoto. Bělásci jako ty dělaj jenom problémy a jsou neschopný ve svý funkci. Nerozumí ghetu a nevyrůstali tam jako my. Zásadně říkáme druhému afroameričanovi „NEGŘE“ a slovo kurva, zmrd nebo píča musí obsahovat každou druhou větu. Chodící černá spravedlnost na každého dojde. Nikdo nerozumí našim problémům a když, tak jen Truck Turner, který svojí bouchačkou vystřílí celou pasáckou elitu na východním probřeží. Tak se pakuj ty bílá špíno ! Hodnocení 3/5

Filmový plakát mnoho desítek let zajištoval funkci reklamy v kině i na ulici pro kolemjdoucí. Dnes již není tak důležitý a stojí na druhé koleji. Přesto jako malého mne vždy bavilo koukat na plakáty v kině a představovat si o čem bude a jak bude vypadat celé provedení. Dnes se o filmech dozvíme vše předem a to prostřednictvím teaserů, trailerů a uniklých fotek. Nic se neutají a pro představivost nezbylo místo. Dnešní plakáty jsou tak umělé. Nejvíce miluji ty z 80. let a 90. let. 80ky se vyznačovaly ručně překreslenými fotkami a 90ky již byly kombinace reálných fotek a kresby. Proti dnešním „dokonalým“ posterům jsou sice nedokonalé, ale nejsou jako přes kopírák a mohli na nich prezentovat vše. Nedokonalost je lákavá a originální. Našel jsem i jednu speciální stránku shromažďující všechny plakáty béčkových, exploitation i jiných rarit.

Viděl jsem poprvé a to jsem kung-fu v mládí hltal jako na běžícím páse. Překvapila mne vtipná a rychlá choreografie soubojů, kterou jsem znal až z pozdějších filmů Jackieho Chana. O herectví se tu nedá vůbec mluvit, protože to je klasická ukázka groteskního herectví z Asie. Nejvíce se mi líbil trénink ve stylu loutkového divadla. Stále jsem se smál a divil novým kombinacím soubojů či použití okolních věcí. A dnes už vím, proč všichni chlastají a chodí do hospody = všichni se učí tajné bojové umění! Hodnocení 3/5

Časově to je krátké období, kdy k lidem dorazil internet. Díky přenosům dat jsme najednou mohli hrát hry proti ostatním, povídat si, prezentovat svůj talent. Bylo to plné touhy a zápalu něco ukázat i dokázat ve virtuálním světě.

Lidé k sobě měli blízko a byli rádi/vděční za takovou pomoc. Byl to malý zázrak, který mohl spojit všechny na této planetě. Jako telefon ale na vyšší úrovni. Každý mohl využít tento systém podle svých potřeb. Internet jako celek ještě sice nebyl tak plný informací, neměl tolik videí ani takovou rychlost, přesto se právě díky tomu hodně lidí poznalo a setkávalo. Naivní doba internetu skončila a většina na internetu jen bezcílně brouzdá. Stal se z toho celek plný informací, který se svým obsahem stal nepřehledným. Většina z nás už ani nové nehledá. Zvykli jsme si na svoje oblíbené stránky a tam pravidelně chodíme. Čtu titulky článků a nejraději už jen konec. Už to ani nechci celé číst. Celé to přečíst je ztráta času a stejně na konci bude shrnutí. Tím, že je informací tolik, se staly nezajímavé a bez ceny. Večer si pustím nějaké vtipné video na youtube, kouknu na idnes, přečtu poštu plnou vtipných emailů od přátel a jdu spát. Celé to je nesmysl. Nikam to nevede. Další metou byly sociální sítě, které vytvořily pravý opak = všichni jsou sice na dosah, ale nikdo nikomu nepíše. Není proč a nemají si co říci. Internet se okoukal a vývojově se zastavil. Ano, máme eshopy, máme wikipedii, porno, chaty, fóra, facebook ale opět jsou vlastně všichni sami.

Když jsem začínal na internetu, tak jsem lidi poznával a povídali jsme si. Dnes se lidé dokonce stydí si otevřeně povídat. Buď se bojí nebo nemají co sdělit. Vznikalo tolik zajímavých zájmových skupin, herních klanů, osobitých stránek. Jsme přesycení informacemi a možná proto už není chuť na objevy a tvorbu v této síti. Internet bude takový, jaký si ho uděláme ale máme o budování a ovlivňování ještě zájem ? Není forma internetu už zastaralá. Možná, že kdyby se tvořila jen pomyšlením, stalo by se z toho universum všeho cítění, zážitků a poznání, ale protože jsme stále brždění formou tvoření a strachu z identity, tak tam nikdy nebude vše.

Internet je čím dál více pod dohledem a svoboda, která byla na začátku, zmizela během několika posledních let. Kromě vytištěného textu v zásuvce doma si nemůžete být ničím jistí, že ostatní informace neuvidí. Veškeré údaje jsou někde zaevidovány a hlídány. Nic se neztratí a téměř každý o vás může něco zjistit jen přes Google. A to má také vliv na vyjadřování na internetu. Bojíme se, že někdo bude něco vědět o nás a bude to moci zneužít.

A můžu si tu stěžovat jak chci, ale nyní jsem byl pouze 1 den bez internetu a nevěděl jsem co dělat. Nakonec jsem skončil u knížky, ale přesto stále někde v hlavě byla touha sedět u pc a kontrolovat ikonku se žlutým vykřičníkem. Závilost byla vytvořena a nechci být odpojen. Co bude dál? Vyhnije myšlenka a volnost tohoto úžasného systému a křehký fyzicky neexistující svět vyžere sám sebe? Nebo se internet stane jen pornem, vtipnými youtube kraťasy a hnízdem nesmyslných informací jako super.cz ?

Takové silné téma a takhle ho po americku přesladit. Nádherný námět i scény ve vesmíru, dechberoucí efekty, souboj dobra a zla skrze celý vesmír. Co kdybychom tam ale nacpali americký styl plný sladkobolných konverzačních témat, dramatických 15 sekundových pohledů a typických nereálných filmových postav? Všem vybělíme zuby a tomu zelenému superhrdinovi dáme pouze malou škrabošku a určitě ho nikdo nepozná. Výukový dokument pro filmaře, jak netočit kvalitní film s velkým rozpočtem. Hodnocení 2/5

Takový zvrat jsem ještě nikdy ve filmu necítil. Celou dobu je film komedie. Berete ho jako lehký závan větru nad životem. Konec je ale nádherný. Nejdříve výsměch, uchopení ruky, pochopení, stud a poté stydlivost měnící se v lásku. Vyjádření citu přetočené na dokonalou formu sdělení. Hodnocení 5/5

V posledních několika letech mne hudební klipy nemají čím překvapit. Inovace se vytratila a sází se jen na prověřené nudné formy. Auta, děvky, zlato či indie vzhled. Klipy o ničem, bez příběhu nebo naopak jen na efekt, šokovatelnost ( Lady Gaga ). Tohle je ale jiné. Začátek mladistvý, romantický a dobrodružný. Konec fatální a nečekaně brutální. Tohle prostě nečekáte. S kombinací milé hudby …