Zkušenost s nezaměstnaností mi změnila život k lepšímu

job_extreme

Proč?

Z předešlé práce jsem odešel z osobních důvodů a také kvůli pocitu vyhoření. Věděl jsem, že určité věci tam nikdy nezměním a ubíjelo mě to. Stával jsem se podrážděnějším, více vynervovaným a duševně nespokojeným. Než se trápit, tak jsem si řekl dost. Neměl jsem naštěstí žádné finanční závazky, které by mě nutily zůstat na místě a mohl jsem bez starostí za sebou zavřít dveře. Bylo to nádherné a osvobozující. Cítil jsem se jako by mi někdo z nohou odřízl velké závaží. Měl jsem představu, že po 5ti letech praxe nebude problém sehnat podobnou práci ihned. Mýlil jsem se pouze o 1,5 roku.

 

Úřad práce by se měl přejmenovat

Hned první den v nezaměstnanosti jsem se musel zaregistrovat na Úřadu práce a vyplnit několik dotazníků. Vše je dnes možné stáhnout přes jejich webové stránky a vyplnit doma. Bohužel, na místě mi řekli, že tam mám jednu chybu a místo opravy od asistentky a přepsání červenou propiskou, jsem musel vyplňovat všechny papíry znovu. Bylo to otravné, ale bylo za chvíli hotovo. Asistentky se chovaly velmi mile a byly nápomocné. Na to si nemohu stěžovat. Pokud se chováte slušně, tak i ony mají stejný přístup. 5 měsíců jsem dostával podporu v nezaměstnanosti a bylo mi dobře. Odpočinul jsem si a mohl se soustředit na hledání nové práce. Hledal jsem pravidelně pracovní příležitosti, ale bez úspěchu. Na ÚP jsem vždy potvrdil, že práci hledám, předložil seznam pozic a tím bylo hotovo. Schůzka většinou každé 2 měsíce – dostal jsem rady, že nesmím přestat věřit v naději a snažili se mi vyjádřit duchovní podporu. ÚP vám nesežene práci, jak jsem si i já bláhově myslel. Jedná se spíše o „evidenční úřad“, kde dostanete 5 měsíců podporu v nezaměstnanosti, rok za vás platí na důchod a po celou dobu registrace platí zdravotní pojištění. Práci musíte hledat sami, protože asistentka maximálně vybere několik inzerátů a pošle na místa, kam byste normálně nešli. Donutí vás dojít na pohovor díky doporučence, kterou musíte od zaměstnavatele potvrdit. Pokud nesplníte, vyškrtnou vás z evidence a vše si musíte platit sami. U mě toto naštěstí začali praktikovat až nyní ke konci. Celkově jsem vděčný Úřadu práce za to, že mi pomohl, ale čím déle jsem tam chodil, tím více jsem se děsil jejich pohovorů a jejich spílání o tom, že se málo snažím a že jsem opravdu neschopná výjimka. Připadal jsem si někdy jako malé dítě, kterému chtějí namluvit, že pouze ono je neschopné. Bylo mi řečeno, že nesmím posílat jen emaily s životopisy a musím přímo do terénu a zvonit po firmách. Když jsem asistentce vysvětlil, že dneska nikdo nechce osobní kontakt a musí se vyjednat schůzka (a ta je, až pokud postoupíte do užšího výběru životopisů), tak na mě koukala jako na rebela, který se jí snaží svrhnout ze židle. Oni tam žijí úplně v jiném světě. Práci mají jistou, protože nezaměstnaných bude vždy mnoho. Ze začátku se na mě asistentka usmívala, ale čím déle jsem tam byl, tím více mnou opovrhovala. Už jsem byl v jejich očích jako člověk, co nechce pracovat. Dokonce mi bylo naznačeno, že jsem vybíravý. Musel jsem si často v hlavě opakovat, že už to brzo skončí. Byl jsem také na dvou školeních od ÚP. Jsou naprosto k ničemu. První bylo na téma „kdybych chtěl začít podnikat“ – trvalo 1 hodinu a bylo docela zajímavé, jenže jak chcete rozjet podnikání, když nemáte kapitál a dnešní trh je naprosto nejistý a přeplněný? Nehledě na to, že malé podnikání v tomto státě je spíše škrceno než podporováno. Druhá přednáška byla o rekvalifikaci a také trvala 1 hodinu. ÚP má velmi omezené možnosti v čem nabídnout rekvalifikaci – většinou se jedná pouze o VZ vozíky, sváření, kurzy kosmetiky a základní kurz na ovládání PC. Ztráta času to sice nebyla, ale ještě více to člověka dohání k depresi. Vidíte tam spousty lidí, kteří už ztratili naději a jsou v bezvýchodné situaci. Buď jsou staří nebo mladí bez praxe. Jsou zoufalí a naštvaní. Stát ani podnikatelé jim práci nechtějí dát a tak v sobě drží zlobu.

 

Nová práce téměř za úplatek a jen pro postižené

Zaslal jsem za to období stovky emailů. Posílal jsem naslepo do firem i na předem vytipované pracovní nabídky. Ze začátku jsem posílal pouze klasický strukturovaný životopis a to byla chyba. Časem jsem se naučil, že musím šokovat. Životopis jsem vytvořil graficky zajímavý, který většinou každého zaujal. Od té doby jsem měl větší šance a byl jsem častěji zván na pohovory. Dostat se v dnešní době na pohovor je úspěch, protože většina firem mi ani neodpověděla na životopis – 9 z 10ti případů nenapíše ani negativní odpověď (nebo až po 2-3 měsících). Dříve bylo na jednu pozici jen několik uchazečů a dnes se jich tlačí desítky. Firmy si toho jsou vědomy a vymýšlejí si až nesmyslné požadavky. Téměř umělým standardem je dnes umět 2 jazyky a popřípadě ještě rusky (ač to většinou vůbec nevyužijete), 10 let praxe v oboru, milióny osobních vlastností a hlavně chuť pracovat! Na pohovorech se mi často stávalo, že jsem jim musel říci téměř všechno, ale když jsem se zeptal na plat či podrobnější podmínky, tak se na mě koukali jako na hyenu, která chce moc. Firma chce od vás bezmeznou úctu, žádný osobní život a pracovat za 10 tisíc. Připadal jsem si jako někde v Rusku. Dokonce jsem jsem byl v jedné velké firmě, kde mi dali dotazník a tam se mě ptali na to, zda jsem spokojen se svým sexuálním životem nebo zda mě v noci nenavštěvují duchové. Když jsem se proti tomu ohradil na pohovoru, tak na mne ředitel koukal a řekl, že to je standardní dotazník. Nejvíce mne urážely otázky na pohovorech, kde se mě pánové ptali na mé slabiny a hlavně od lidí, kerým to někdo nabulíkoval na novodobých firemních školeních. Tato školení jsou nesmyslná a pouze dávají dobrou práci školitelům. Vždy to umějí dobře natlačit ředitelům do hlavy a zahrát na jejich ego. Téměř nikde jsem nenarazil na upřímné jednání. Každý pohovor stál pouze na tom, jak se zalíbíte výběrčímu. Takže v tomto systému výběrových řízení vyhraje pouze ten, který se bude více nořit do zadnic a vymýšlet si. Je to špatný systém. Výběr pracovních nabídek ještě více zužuje podpora OZP. Nemám nic proti postiženým lidem a jsem rád, že také dostanou pracovní šanci, ale nesmí tím být podmíněná téměř každá 3. nabídka. Mnohokrát se mi stalo, že jsem byl ideálním kandidátem, ale jakmile se dozvěděli, že jsem zdravý (bohužel), tak mě museli odmítnout. Důvod, proč je dnes postižený pracovník více žádaný je ten, že zaměstnavatel na něj dostává velkou podporu od státu. V některých chvílích jsem si myslel, že je to zlý sen.

 

Hlavně se udržovat v kondici a neklesat na mysli

Když jsem odešel z práce, tak jsem se těšil na polehávání, dobrovolné nudění a nicnedělání. Brzy mě to přešlo. Po 2 měsícíh jsem začal být se sebou nespokojený. Byl jsem ještě více zničený, než kdybych pracoval. Posedávání u PC do rána byl strach z nespavosti. Nedokázal jsem se ze začátku držet pevného režimu. Přejídal jsem se, spal jsem příliš dlouho a chtěl si nějak vynahradit všechna ta stresující léta v práci. Neholil jsem se, nestaral jsem se o sebe, všechno bylo zbytečné. Neměl jsem žádný cíl kromě nalezení nové práce a naštěstí jsem brzo odhalil, že to nesmí být jediný důvod k existenci. Práce nepřicházela a tak jsem jí začal pomalu hledat doma. Dodělal jsem za 1,5 roku všechny resty na které jsem neměl chuť ani čas. Dělal jsem cokoliv, jen abych se nenudil. V manuální práci jsem našel zalíbení a řád. Vylepšoval jsem si také mé dovednosti s grafickými programy, stříháním videa atp. Něco jsem se učil kvůli pohovorům a něco ze zvědavosti. Uvědomil jsem si, že mám spoustu času a musím ho využít k sebezlepšování. Měl jsem ze sebe hned lepší pocit a důvod, proč ráno vstávat podle budíku. Začal jsem vstávat v přesný čas – uklidit si, nasnídat, oholit, pracovat, učit se a zlepšovat. Stalo se to mou každodenní rutinou, která mi pomohla se nezbláznit. Když jsem byl déle doma, začal jsem na sobě cítit pocit izolace. Nebyl jsem mezi lidmi a stále sám. Stále se svými myšlenkami. Stále mi chodily negativní odpovědi na mé životopisy a začal jsem o sobě pochybovat. Připadal jsem si jako prašivý pes. Moje rodina se mi stala oporou a stále mi pomáhala. Díky ní jsem se nakonec vytrhl z bludného kruhu a začal se zlepšovat. Nakonec jsem našel ideální práci a ještě více tvořivou než v minulosti.

 

Stálo to za to?

Teprve dnes mohu říci, že rčení „vše špatné je pro něco dobré“ je extrémně důležité a pravdivé. Nelituji ani na chvilku, že jsem před tím odešel z práce. I když jsem během čekání klesal na mysli a někdy už vůbec nevěřil v obrat k lepšímu, tak díky vytrvalosti se všechno zúročilo. Všechno to učení navíc, zlepšování, pády a vzlety, bylo k něčemu dobré. Díky finančnímu strádání jsem se naučil, jak stačí člověku málo. Změnil jsem pohled na život a přestal se zabývat nesmysly. Nezabývat se zbytečnostmi a přestat poslouchat ostatní. Srovnal jsem si životní priority a jsem velmi šťastný, že jsem si sáhl i na dno. Díky tomuto zážitku jsou některé věci už jen k smíchu – dříve to byl neřešitelný problém a dnes jen odškrtnutá položka na seznamu. Berte tento článek jako inspiraci pro každého dalšího nezaměstnaného. Vím, že se těžko čte nezaměstnanému o úspěších jiného, ale berte na mysl, že jsem byl na stejném místě. Nesmíte ale rezignovat. Beze snahy to nedokážete. Musíte to zkoušet stále dokola. Mě se to povedlo a stále mě to hodně sil, abych opět naskočil do vlaku pracujících. Nakonec mě to obohatilo více, než bych si na začátku vůbec myslel. Zkušenost k nezaplacení. 

 

me_win

19 komentářů u Zkušenost s nezaměstnaností mi změnila život k lepšímu

  • Hodně pekně napsaný text. Gratuluji k tvému odhodlání jit si za svým i to že si nakonec více šťastný než předtím. Přeji aby se ti v tvé nové práci libylo a aby si jen tak neměl nutnost s vlaku zaměstnaných zase vystupovat.

  • Zrovna nedavno jsem si rikal, ze asi budes porad bez prace, kdyz jsi tak aktivni s psanim na blogu:) Ja byl po dokonceni VS take dlouho bez prace (pres rok, ale z nej jsem alespon 3 mesice na dvou mistech odpracoval) a nyni, po trech letech na jednom miste, uz toho mam take dost (absolutni stereotyp a otrava) a kdybych nemel obavu o dlouhodobe nesehnani noveho mista, jdu okamzite pryc. Chci se zeptat k tomu UP, mam-li vystudovan nejaky obor, nemuzou me nutit chodit (pod pohruzkou vyskrtnuti) i na nejake pozice (byt bych je byl teoreticky jako inteligentni clovek:) schopen zvladnout), ktere jsou z jineho oboru, ze? A daji se jim nadiktovat nejake podminky, ktere vyzaduji od pozic z meho oboru? Pokud nejsem zoufalec, tak prece nevezmu praci, kde je priserne ohodnoceni, musel bych daleko dojizdet atd.

    • Ahoj, mě například neposílali na pohovory, které přímo odpovídaly mému vzdělání a praxi. To znamená, že mi nedoporučovali dělnické profese, ale nutili mi například pozice i obchoďáků (což není můj obor a nikdy bych to dělat nechtěl). Moc diktovat jim nemůžeš, protože pak ti řeknou, že pracovat nechceš a nechceš ustoupit ze svých požadavků. Vždy se ale dá jít na ten pohovor a dohodnout se s zaměstnavatelem, aby zaškrtl v doporučence, že jim nevyhovuješ vzděláním či praxí a jsi z obliga. Kdyby si dělal hodně problémy, tak tě vyškrtnou ze seznamu ÚP na půl roku a nebo i snad déle. Ale řekl bych, že prvních 5 měsíců je to zajímat nebude. Mě s tím začali otravovat až po 1 roce.

      • Ze by VS nutili nejakou delnickou profesi me ani nenapadlo, spis to, co by clovek mohl delat, i kdyz to nema s predmetem jeho byvaleho studia nic spolecneho – jako treba obchodaka, coz bych take odmitl. A neni jednodussi byt na tom pohovoru proste spatny (zase ne moc, aby to nevypadalo, ze to clovek dela schvalne), aby te nevybrali, nez domlouvat oblafnuti pracaku:)? Bych se obaval, ze rychle narazim na nekoho, komu nebude tento postup po chuti a budou akorat problemy. Ale mozna celou situaci jen precenuji:)

        • Můžeš dávat důraz při pohovoru hlavně na to, že nemáš praxi, protože praxe dnes hraje prim. Stačí být také jemně neochotný nebo naschvál odpovídat nemístně na otázky. Pomlouvat minulého zaměstnavatele, stěžovat si na podmínky nebo chtít hodně vysokou výplatu. Nebo se v noci převlékneš do černého a tajně navštívíš sídlo firmy – najdeš jejich razítko a potvdíš si doručenku :-).

          • To posledni zni nejschudneji:) Ale presne to, co jsi popsal, jsem myslel … pak prijeti nehrozi a s potvrzenim papirku pro pracak snad nedelaji problemy. Ale docela rad bych sel nekdy na pohovor, kdyz bych nechtel uspet. Konecne by si to clovek mohl trochu uzit, namisto te neprijemne nervozity:) A zrovna by jim clovek svym pohodovym vystupovanim padl do oka 😀

            • Přesně takhle jsem se taky bál. Celou dobu se člověk někam chce dostat a když nebude chtít, tak se jim ještě zalíbí a oni ho jako naschvál vezmou :-).

  • Nádhernej článek a strašně mě povzbudil! Přesně takle to mám ted i já a ted mi hrozí vyřazení z evidence na základě „Doporučenky“. Dostal jsem doporučenku k perzonální agentůře, které je uplně jedno jestli se budete někomu hodit (svým oborem nebo znalostma) jen prostě obchodují s lidma a chcou na vás vydělat penize za každou cenu. Při jakemkoliv pokusu dohodnout podmínky vám napíšou, že jste pracovní místo odmítl. Je to vlastně bezvýchodná situace když vas takhle mužou vydírat. Ikdyž si aktivně hledám praci. Neni mi to nic platny když natrefite na zm*dy… Díky za článek aspon člověk ví že v tom není sám. 🙂

    • Děkuji za pochvalu. Je to na první pohled bludný kruh. Ještě k tomu, když je člověk bez praxe a musí nějak zaujmout. Mohu říci z vlaštní zkušenosti, že ukázky prací velmi pomohou. V reálu je velmi důležitý netradiční grafický životopis s nápadem = to je 50% úspěchu. A zbylých 50% dělá sebejistý pohovor bez zaváhání. Hrůza bývá, když člověk narazí na firmu, kterou zajímá jen požadovaný plat. Někdy plat i vypovídá o sebejistotě uchazeče, takže opatrně s podceňováním i přeceňováním.

  • Držím všem pěsti, ať si práci co nejdříve najdou. Také jsem nějakou dobu hledal a hodně pomůže hezký životopis (ideálně graficky zpracovaný, jak je napsáno v článku) a taky pomůže dívat se i na méně známé pracovní portály než na Jobs.cz. Mrkněte i na další př. easy-prace.cz. Jsou sice menší, ale za to je tam právě menší konkurence v odpovědích.
    A nejdůležitější je samozřejmě vytrvalost. Člověk, který chce pracovat si časem práci určitě najde.

  • Dobrý článek. Zrovna jsem v tom období… Také jsem odešla z práce, velmi dobře placené, ale nedalo se to… Prostředí, neschopnost se někam pohnout, náplň práce, zejména poslední půl rok mě ničily, šéf, který se zajímá jen o svůj kariérní postup… Ráno jsem tam nechtěla. Vůbec toho nelituji. Začínám ovšem po 3 měsících bez práce litovat toho, že jsem si měla napřed sehnat zaměstnání jinde a potom dát výpověď. Přijde mi to trochu jako situace s mužem :). Tím mám na mysli, že muž, který je zadaný najednou má spoustu nabídek, ale pokuď je nezadaný, tak o něho nikdo nestojí… Přijde mi, že to mám o to horší, že jsem žena, která si zrovna nehledá práci v HR nebo něco obdobného… Neplánuji žádnou velkou rodinku atd., jenomže to jsou také pohledy těch zaměstnavatelů, jestli jim nezdrhnu a neplánuji rodinu atd. A samozřejmě nechci slevovat na požadavcích, protože celý ten systém mi přijde na hlavu postavený: vím, že jsem kvalitní zaměstnanec, a je normální mi zaplatit adekvátní mzdu. Ale rezervy na účtu pomalu klesají, deprese stoupá. Ráda bych našla něco, kde mě to bude bavit. To je základ a nekonečné štěstí, když děláte něco, co Vás naplňuje. Bohužel to potká jen pár z nás :(. Hodně štěstí všem přeji při hledání zaměstnání.

  • No bohužel, mi střídavý pobyt na pracáku a v šílených pracích, které nikdo jiný nevzal, zničil život. Mám poškozené zdraví, deprese, nic nemůžu, protože nemám peníze a nemám ani nárok na podporu. Absolvovala jsem DONEZ a hned po něm nucené práce (veřejnou službu – tehdy zadarmo!!!)
    Nevěřím, že bych kdy mohla mít normální práci. Už od pohledu mi hrabe, takže mě nikdo nevezme. Leda zas na nějakou hrůzu, kam se nikdo nehlásí.
    Že bych jako OZP sehnala práci snadnějí si myslím taky. Ale už tam směřuju.
    A to jsem kdysi byla tak optimistická a těšila se, až vypadnu ze školy, budu mít práci, peníze, budu cestovat… Nikdy nic z toho nebudu mít.

    • Ten pocit neznaděje znám a moc dobře. Vím, že se to blbě poslouchá, ale musíš začít u sebe a stále to zkoušet. Dnes je problém sehnat práci bez praxe nebo portfolia prací. V ČR je také situace taková, že berou přednostně na doporučení vlastního zaměstnance nebo známého a to je začarovaný kruh. Mnohokrát jsem byl na pohovorech, kde jsem věděl že jsem jasný vítěz. Bum – vzali někoho jiného a to buď známého nebo totálně mladého a nezkušeného za velmi nízký plat.

  • Něčím podobným jsem si procházel a procházím i já!Momentálně teď,odešel jsem ze dvou prací,kde se prolínal malý plat hraničí pomalu až s minimální mzdou a mobbingem od debilních kolegů!Trpěl jsem takto řadu let a nakonec jsem skončil i na gastroskopii,kolonoskopii a na operačním stole!Dnes hledám práci a kolikrát cítím že na to mám a nebo bych i vyhrál výběrové řízení,jenže narážím na tupost a debilitu personalistek,které často o dané pozici vědí úplné HOV.. a člověka odsoudí a odmítnou aniž by ho viděli nebo přímo na pohovoru!Potom vezmou někoho,kdo se jim na to za chvíli stejně vybodne a nebo kandidáty začnou zuřivě přijímat a slevovat ze svých debilních požadavků až když jim nadřízení řeknou že je místo již dlouho inzerované a že pokud někoho rychle neseženou tak je vyhodí z práce!A nebo se setkávám s podrazy typu:2 měsíce u nás budete na zkoušku dělat na dohodu o provedení práce ke zjištění oboustranné spokojenosti(známý to trik:po těch 2 měsících člověka vyhodí že se údajně neosvědčil s minimální náklady na zdravotní a sociální pojištění nebo vůbec žádnými a tuhle komedii hrají s dalšími uchazeči pořád dokola),popřípadě člověka nutí dělat pro ně přes personální agentůru s příslibem kmenového stavu,který kandidát rovněž nedostane!Někdy si říkám,že tato doba je z hlediska zaměstnanosti horší než doba minulá!Tehdy i vrah měl nárok na důchod,protože díky povinnosti pracovat se lidé nemuseli bát že nezískají práci a v době,kdy se jim schyloval nárok na důchod se nemuseli bát že by neměli odpracované roky k přiznání penze!

  • Jak jsem se stal nezaměstnaným? Po 25 letech podnikání jsem se dostal na úřad práce? Mé podnikání se dostalo po 25 letech do červených čísel tj. do mínusu!
    Proto jsem mé podnikání uzavřel a přihlásil jsem se na úřad práce jako uchazeč o zaměstnání. První týdny jsem se cítil na úřadě jako Alenka v říši divů ? Proč spousta volného času, žádné ranní vstávání, žádné stresy co se bude zítra ve firmě jak zaplatit nájmy, soc. pojistky za zaměstnance,daně a jaká bude asi zítra ve firmě tržba na mzdy zaměstnanců atd.? Dokud jsem dostával podporu v nezaměstnanosti (11 měsíců při mém věku nad 55 let) sice byla malá ,ale byla vše bylo OK. Stále jsem se zajímal o nějaké zaměstnání a odesílal jeden životopis za druhým a dále doufal,že se na mně štěstí podívá? Bohužel se to nestalo. Vždy si vybrali vhodnějšího (nebo jiného kandidáta. A tak to trvalo až 9 měsíců a pak nastal kámen úrazu. Při práci na zahradě mně píchlo v zádech a skončil jsem u lékaře na neurochirurgii. (kde mně museli dopravit na vozíčku ) mé léčení se protáhlo na 2,5 měsíce. Když jsem se konečně vyléčil z maléru tak týden na to jsem uklouzl na zledovatělé vozovce a zlámal jsem si levou nohu. Nyní jsem už 5 týden doma ve stavu nemocných a samozřejmě bez financí proč? Podporu 11 měsíců jsem vyčerpal a na nic nemám nárok! Proč? Protože jsem 42 let poctivě pracoval a nemarodil,25 let bez nároku na dovolenou, paragraf, placené státní svátky a tím jsem se stal příživníkem( dle některých vládních bývalých činitelů )pro tuto společnost? Možná po vyléčení bych nějakou práci dostal ,ale nemám na to věk(59 let), kvalifikaci( v mém oboru , kde jsem před nástupem pracoval se změnilo strašně moc za 25 let) tj. nevyhovující a neperspektivní, řidičský průkaz vlastním skoro na vše,ale nemám profesák ,který po mně všude požadují. (byrokratický předpis) a také všude mají přednost invalidé(aby si na ně mohli odečíst daně) a našinec je pro ně nula.Rekvalifikace v mém věku a na co na svářečák(když špatně vidím,nebo na počítač( se kterým mají problém i lékaři) atd. Jsem starý( to Vám nikdo do očí neřekne) nemocný a bez práce! Kdyby se mohlo odejít v 60 letech do penze bych to jenom uvítal! Ale kdo vezme 60 letého člověka do stále práce. Možná na dohodu( brigáda( na živnost( kde vzít 5000 Kč. na zdravotní a sociální a konec ! Pohovoru u zaměstnavatelů mně už přestaly bavit protože každý chce mladého ,zdravého ,krásného uchazeče a za minimální mzdu 12200 Kč hrubého) . A co my staří,sedření a opotřebovaní??

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

RSS MrPierc Twitter MrPierc Pinterest MrPierc
Intimní anketa

Kam chodíte na záchod?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...
Piercova žena týdne
Piercova žena týdne

Sienna Miller – herečka

Naposledy jsem viděl

Starší hodnocení na ČSFD »

Bannery
Spisovatelské střevo rc4 blog Silencer blog SBOREZ.cz ZkuSMO.cz Vachi : Další blog, kterej drží hubu, drží krok AGREGÁTOR BLOGŮ ! Zahradní železnice Běleč Apinův kekel MovieScreen.cz NaFilmu.cz Osobní blog Dominika Fryče Jak psát web
„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich