Když si pozvete rc4 na návštěvu #1

Mans_worldHned ze začátku opozorňuji, že tento příběh je zcela pravdivý a bez příkras. Je podán téměř dokumentaristicky a autor článku se snažil docílit realistického podání, aby si čtenář připadal jakoby se ocitl v kůži vypravěče a byl v místě příběhu.

rc4 je můj dlouholetý přítel. Kdo nezná jeho ryzí (rezavý) charakter, tak by si nejdříve měl přečíst jeho bio #1 a bohužel i bio #2. Přátel mi již moc nezbylo a tak se spokojím i s tím málem (bohužel je tam jen on), co zbylo. Nemohu si vybírat, takže jsem se stal tolerantním a možná jsem za ta léta i trochu vyměkl. Měl jsem asi velmi špatnou chvilku, protože jsem pozval rc4 na návštěvu (pozn. redakce: on sám se pozval a oznámil mi, že přivede svou nastávající choť, dal mi pevný termín – nemohl jsem již nic dělat, protože jsem slušně vychovaný).

Protože vím, že rc4 je hrozná vyžírka, tak jsem si musel vzít 2 dny dovolené před jeho příjezdem. Nakoupil jsem dvě ikea tašky plné surovin a pustil se do vaření. Připadal jsem si jak na díkuvzdání. Trouba se celou doba nezastavila, lednici nemělo cenu zavírat a špinavé nádobí jsem rovnou rozbíjel a házel do koše. Nahlásil mi, že přijede po poledni. Celý zpocený jsem dodělával hostinu pro lorda Nenažrance a jeho družinu. V 10 hodin mi volá, že už je u mě před domem a že má jaksi hlad. Zpocený, unavený a vydatně nasraný jsem ukončil telefonát posláním do prdele a napil se z kýble na vytírání, abych měl vůbec sílu otevřít dveře. Mám rád lidi, kteří přijdou všas, ale ne o 2 hodiny dříve!

Za dveřmi už stál netrpělivě rc4 a požádal mě, zda mu nepůjčím na parkovací automat. Když jsem mu dával drobné, tak mi řekl, že jsem ho pozval, tak musím právem zaplatit i parkovné. Nic jsem neříkal a toto jedno z dalších faux pas jsem přešel bez jakýchkoliv připomínek. V autě seděla jeho přítelkyně Sandra a s vytřeštěnýma očima mě pozorovala. Protože se k tomu rc4 neměl, tak jsem se představil a políbil ji ruku. rc4 ji přikázal, aby odnesla 4 kufry sama ke mně domů. Zastavil jsem jí u kufru auta a sám to gentlemansky odnesl. rc4 jí peskoval, že takhle nikdy nezíská titul Miss Olympia. Chudák Sandra, měla na krajíčku, ale polkla hořké slzy a šla dál. V předsíni mu sundala boty a rovnou je vyleštila. Kabát mu vysvlékla a kartáčem očistila. Nestačil jsem se divit, jak ji má vycvičenou. Bylo mi jí líto, ale je to jeho žena a do toho mi nic není. Musela ho milovat, protože její oddanost neznala mezí. Jeho arogance a neúcta k ženám by si zasloužila oscara za největší šovinistické prase od svazu feministek ČR.

rc4 si ani neumyl ruce a už sedal ke stolu. Sandra mu uvázala metrový bryndáček s vlastními iniciály. Nejdříve si poručil 10 syrových vajec, aby mu dobře klouzalo volátko. Zapil to hovězím vývarem a povolil si pásek. Na stole bylo pečené kuře, nadívaný bažant, vaječná roláda, roastbeef, špekové knedlíky, štrůdl, chlebíčky, chipsy, šlehačkový dort a mnoho dalších nezdravých věcí. Stravuji se relativně zdravě – tento seznam mi poslal před návštěvou samotný rc4, kde si přímo sepsal polední menu (včetně samotných receptů). Pán byl asi moc unavený a nechtělo se mu to jíst vše postupně. Naházel jsem tedy ta kulinářská díla do vany, připustil teplou vodu, přisypal trochu šrotu a zamíchal to vrtačkou s mixovacím nástavcem. Ze sklepa jsem donesl komínovou rouru a narval mu jí do pusy. Se Sandrou jsem se střídali v nabírání kýblem a plněním jídelního tunelu. Prase mlaská tišeji než on. Sousedi začali bouchat košťaty do stropů a sousedka z protějšího bytu hystericky zvonila na moje dveře. Otevřel jsem a vysvětlil jí, že to nekvičí prase, ale že mám návštěvu. Když nahlédla do kuchyně a viděla rc4, začala zvracet na chodbě a já jí s pochopením podal papírové kapesníky.

man_and_womanKdyž lord Nenažranec z Velkého žaludkova dochrochtal k poslednímu soustu, tak jsme se oba se Sandrou šli vysprchovat. Ona první a i přes záclonu jsem vypozoroval krásné a klenuté tvary. Co na něm vidí? V čem jí přitahuje? Byla to záhada. Chtěla, abych jí podal šampón. Zakryl jsem si oči a podal jí ho. Poděkovala a zeptala se, zda bych jí umyl záda. Natahoval jsem ruku na její jemnou kůži a trochu se mi třásla. Byl jsem vzrušený zakázanou situací… v tom z kuchyně zachrochtal rc4. Omluvil jsem se a šel jsem mu dosypat šrot s dávkou cementu. Cement byl rychlotuhnoucí a tak jsme odpoledne do žádné restaurace nešli (díky Bohu). Lorda Nenažrance začalo bolet břicho. Běžel na záchod a zamknul se. Sandra mezitím vyšla zabalená v ručníku. Její blonďaté vlasy jí padaly na ramena a po tváří ztékaly ještě horké kapky. Olízla si rty a zeptala se, zda bych jí nenalil mléko. Trochu jsem znejistěl a pomalu naléval mléko do velké sklenice. Podal jsem jí ho a ona ze stolu sebrala brčko. Pomalu ho nořila do mléka a já jí jako slintající pes pozoroval. Svými malinovými rty obepnula brčko a začala sát. Během toho se mi upřeně dívala do očí. Asi jsme oba mysleli na stejnou věc, ale mě najednou došlo, že to mléko překročilo datum spotřeby (kdo to neví, tak výrobky ze supermarketů po překročení doby mohou i explodovat a člověka roztrhat na kusy jako granát)! Když jsem si to uvědomil, tak jsem jí sklenici vytrhl z ruky. Mléko vyšplouchlo a vyteklo jí do výstřihu. Omlouval jsem se a začal jí papírovou utěrkou otírat ty měkké a příjemné partie. Mléko nebylo prošlé, jinak bychom už oba leželi roztrhaní na podlaze kuchyně. Usmívala se a já se červenal a stále omlouval. Chtěla si sundat ušpiněný ručník, abych jí mohl otřít i na zbytku poskvrněného těla. Ze záchoda bylo slyšet dunění. rc4 vykonal potřebu a hlásil, že to nejde spláchnout. Místo exkrementu v míse ležel kvalitní betonový pilíř. Dokonale vytvarovaný do hranolu a odpovídal i evropské stavební normě.

Pilíř jsem po cestě do kina prodal stavební firmě a dostal pochvalu za kvalitní odlití. Šli jsme v dobré náladě zavěšeni všichni tři do sebe. Po příchodu do kina jsem objednal popcorn. rc4 dostal rovnou dávku popcornu v plastové popelnici na kolečkách, protože větší nádoba nebyla. Coca-colu mu nalili do hasičského přístroje a on skrz hadici ucucával. Film trval 3 hodiny a on si byl 5x pro novou náplň popelnice. Tahat popelnici přes celý sál sál bylo časově náročné a tak jsme se Sandrou zůstali vždy několik minut sami. Nesměle jsem se na ní usmál a koukal na plátno. Jedla popcorn z papírové krabičky a nechtěně ho vysypala do mého klína. Začala se omlouvat a vybírat polystyrenové kuličky z kalhot. Bránil jsem se a stále dokola říkal, že to není nutné. Vylovila poslední popcorn, ale ruku tam položila znovu. Řekl jsem jí, že už tam žádné kuličky nejsou, ale ona odvětila, že dvě speciální tam ještě stále jsou. Trochu jsem se vzepřel v křesle a prosil jí, aby přestala. Naštěstí se už blížila černá popcornová popelnice a lidi naštvaně kroutili hlavami, když jim přejížděl rc4 kolečkami nohy.

Polovina filmu byla za námi a já už se bál, co se ještě stane. Na čele se mi tvořil studený pot – na jedné straně nenažraný otesánek a na druhé straně žena schopná mě polknout i s mastným papírem. Dva extrémy a ani na jedné straně jsem se nechtěl houpat. Proč nepřijel Gibon a kam se poděl Silencer? Myslel jsem, že mi s návštěvou pomohou. Nejvíce mě mrzel ale Gibon. Návštěva byla teprve v polovině své časové osy. Může se stát cokoliv…

Pokračování co nejdříve…

3 komentáře u Když si pozvete rc4 na návštěvu #1

  • Nevím jak ty, ale já byl maximálně spokojen 🙂 Nejspíš budu jezdit každý měsíc 😛

  • Máš můj obdiv 😀 tak dokonale bych to nepopsala.A těším se s rc4 na další navštěvu 🙂

  • Moc pěkný příběh těšim se na pokračování 🙂 gibon by moc rád přijel pokud by mu dal někdo o tomto srazu vědět, takže ho to pěkně mrzí !!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

RSS MrPierc Twitter MrPierc Pinterest MrPierc
Intimní anketa

Kam chodíte na záchod?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...
Piercova žena týdne
Piercova žena týdne

Sienna Miller – herečka

Naposledy jsem viděl

Starší hodnocení na ČSFD »

Bannery
Spisovatelské střevo rc4 blog Silencer blog SBOREZ.cz ZkuSMO.cz Vachi : Další blog, kterej drží hubu, drží krok AGREGÁTOR BLOGŮ ! Zahradní železnice Běleč Apinův kekel MovieScreen.cz NaFilmu.cz Osobní blog Dominika Fryče Jak psát web