Sraz hráčů po třiceti letech

30_rok_ouNáš herní klan, jménem Big Chuck, vychoval za svou historii spoustu hráčů, ale jen ti nejlepší přežili (a někteří se přifařili – rc4) a žijí dál. Jen těm několika vyvoleným se podařilo ubránit nástrahám života a herní hysterii. Dlouho jsme neudělali sraz ani žádnou lan party, až se jednou Gibon naštval a řekl, že nás zve k sobě domů – a to neměl dělat.

V sobotu jsme přijeli na určené místo (Podkozénkov), ale protože jsme nikdy u Gibona nebyli, trvalo nám několik hodin najít jeho dům. Popisoval nám ho jako běžný rodinný dům s krásným plotem. Bohužel neřekl, že ten plot vypadá jako výběh pro dobytek a proto jsme si mylně mysleli, že místní kravín nemůže být jeho útočiště. Byl. Naštěstí to byl jen plot, ale vše ostatní bylo fajn. Gibon, vždy s úsměvem na rtech, nás přivítal s roztaženýma rukama a hned nás provedl po svém útočišti. Nemohl jsem si stěžovat – dům měl dva záchody a v každém patře byl jeden. Krásné bílé mísy bez poskrvny, které svým lačným odleskem mrkali jen po mě.

Gibon nám ukázal krásy svého okolí. Prozradil, kdy se v okolí stala poslední vražda a také nám představil místní známé bezdomovce. Lidé mu mávali za ploty zdvyženými prostředníčky a on jim radostně odpovídal se stejným pozdravem (asi podkozénkovský mrav). Došli jsme ke krásné studánce, kde podle pověsti dělali tak tvrdé pečivo, že kamenělo přímo v peci. Alespoň tak nějak nám to převyprávěl Gibon, který chlemtal z pramene jako maratonec. Nedivím se, převýšení bylo pět metrů a nadmořská výška byla znát.

Při plánování akce jsme se před tím dohodli, že maso na grilování obstarám sám a Gibon zbytek. Jasně jsme si řekli, že ostatní nemusí nic vozit. Ještě jednou opakuji – nemusí nic vozit k jídlu ani pití! I když jsme něco takového řekli, tak všichni ze své lidské a slušné podstaty něco na zub přivezli. rc4 a jeho seversky exotická milenka Sandra přivezli, já přivezl, Gibon připravil. Poté přijel Silencer se svou tajemnou přítelkyní o které nám vyprávěl všechny sexuální zážitky a nechutné detaily u kterých jsem plakal dokonce i já. Silencer nic nepřivezl. Věděli jsme, že je to chrt a pro spadlou hranolku by skočil i do Toi Toi záchodu po třech dnech rockového festivalu, ale tohle přehnal. Naše oči ho probodávaly a naše rty se stahovaly smutkem a odporem. Vyndal si svou osobní hliníkovou misku a začal si nandavat jídlo. Drobky, velikosti pravého varlete, padaly pod jeho nohy a on jen lačně hltal. Choval se jako pes bez vychování. Nechápavě na nás koukal, proč jsme tak odtažití. Procedil jsem mezi zuby, že mohl alespoň přinést tyčinky. Trochu se zastyděl, ale ještě dojedl celý pekáč bůčku. Utřel si ruce do svých vlasů a jel koupit s Gibonem tyčinky. Když přijel, tak hodil tyčinky na stůl a myslel si, že si nás tím udobří.

Salty sticks isolated on white

Mezitím nám sexy Sandra, ve velmi krátkých šortkách a velmi velkým výstřihem s pohledem do nadějného údolí, naservírovala nádherně vypadající zapečené šneky z listového těsta. Vypadalo to božsky, vonělo to jako ráj. Nabral jsem to do ruky a lačně jsem si spěchal kousnout. Naštěstí mám silně vyvinutý instinkt a pach se mi zdál nebezpečně povědomý. Pochopil jsem a musel okamžitě konat. Skočil jsem ke Gibonovi a vyrazil mu jídlo z ruky. rc4 na mě koukl a také prozřel. Celý plech, na oko vypadající dobroty, jsme okamžitě hodili do krbu a provedli kremaci. Sandra na nás nechápavě koukala a já ji obvinil z neúmyslného ublížení na zdraví. Vysvětlil jsem jí, že tu nejíme nic CELOZRNNÉHO! Tento jed jsme v našem spolku zavrhli. Žádný salátek, žádné celozrnné ani nedejbože sóju. Sára se přiznala, že to těsto bylo listové + celozrnné a chtěla nás překvapit (ženy a jejich překvapaní). Naštěstí jsem odvrátil pohromu bez ztráty na životech.

Sraz se rozjel v plném proudu. Začlo se konečně grilovat a pivo teklo proudem (hlavně Gibonovi do půllitru). Najednou se z poza rohu vyloupl náš praotec Tlustien a lahví vodky se přišel omluvit, protože často jezdí kolem mě a nikdy se nestavil. Odpustil jsem mu a popili jsme na bratrství. Poté nám vyprávěl o svých cestopisech a bylo to velmi zajímavé. Jeho jadrnná slova padala na úrodnou půdu a my s úsměvem hltali každé slovo. Přijela s ním i Hanka a opět o trochu vyrostla (nyní měří 2,25 metru) a v NBA patří mezi špičku. Gibon se ukázal jako pravý hostitel – snědl sám polovinu masa, pivo nosil se zpožděním a tvrdý alkohol vůbec neměl nachlazený. Mě osobně zapomínal vůbec nosit pití a nechtěl se dělit ani o pivní tácek.

Sexy Severská Sandra seděla proti mě a vždy, když šel rc4 na záchod, tak ji omylem padaly věci ze stolu k mým nohám a ona je nešikovně zvedala. Její jemné ruce mylně hledali zcela někde jinde a já byl lehce rozladěn. Naštěstí rc4 později na záchod nechodil, protože na stole už nebylo nic, co by mohla nechtěně a zcela neúmyslně převrhnout na zem. Gibon, posilněn upíjením z cizích sklenic, nás donutil sledovat jeho fotky z Finska. Na každé druhé fotce byl bunkr či pevnost – všichni jsme pochopili, že je bunkrfil a jeho sexuální orientace je zcela mimo měřítka úchylnosti běžného evropského jedince. Poté přišel další otrava s fotografiemi – Silencer. Přivezl jich asi 8000 z pracovního výletu z Číny, ale naštěstí nám neukazoval všechny. Jeho fotky měly velkou uměleckou hodnotu. Buď na nich byl vyfocen jak žere a nebo jak spí. Během večera se u nás držela plachá kočka a měla hlad. Silencer jen žral a nic nenechal – musel jsem Silencera odehnat od pekáče buchet a nasypal jsem trochu hubené kočce. Jedla jako smyslů zbavená. Z křoví na ni vrčel Sil, ale já ho dvakrát pokropil hadicí a on utekl do tmy.

Původně jsme měli hrát poker a jiné společensky obohacující hry, ale zvrhlo se to ve zcela jiný směr. Nikdo nefotil a společné foto se vlastně vůbec nepořídilo, což je škoda, protože každý by mě přece chtěl mít na fotce, ne? Druhý den jsem musel umýt veškeré nádobí, protože Gibon ležel u pípy a stále čekal s otevřenou pusou na poslední kapku. Moc nás mrzelo, že nepřišel Ota Skorzeny, protože ten by mi opět vysvětli všechny mé problémy a řekl mi, že se ho stačilo zeptat. Byla to skvělá vzpomínka a veselá akce. Už dlouho jsem se necítil tak uvolněný a s pocitem, že jsem ve společnosti, kde se mohu chovat upřímně a ostatní budou také. Musíme tento svazek udržet i když nám ostatní budou házet klacky pod nohy (tyčinky, viď Sile?). Děkuji Gibonovi za skvělý servis a přátelské přijetí. Děkuji všem za přítomnost a Sáře za citlivé hledání ve tmě.

P. S. Sile, příště opravdu nic nevoz, mohli bychom se přejíst…

5 komentářů u Sraz hráčů po třiceti letech

  • Děkuji Pierci článek je opravdu pěkný jen v jedné části bych pách faktů pozměnil 🙂 ps: zapomněl jsi zmínit nočního návštěvníka

  • Jen bych dodal, že jsem dovezl nejen tyčinky, ale i ty pytle brambůrků, co sis strčil hned bez rozbalení do chřtánu a sežvejkal je (ano, ráno jsi na záchodě nerozbaloval toaletní papír, to byl jiný zvuk…) a balení nějaké vody. A proč? Protože když jsme přijeli do Penny, Gibon seřval prodavačky, proč není nic v akci a se slevou, a že už tam je dneska potřetí a chce alespoň balení kapesníčků zadarmo. Jen jsem mírnil ostudu 🙂 🙂

  • Všichni jsme šli ještě večer hrát monopoly, jak jsme se dohodli… Jen Pierc se na to jako vždy vys*al a šel si raději pindit hoňoura. Klasika.

    • Já nemohl dostat z hlavy ty finské bunkry, co nám ukazoval Gibon 🙂 Hmm, mám chuť na tyčinky. Sile, nekupoval si v poslední době?

  • Tak jsem si na Vás všechny dneska vzpomněl a zrovna takovejhle krásnej článek 🙂 … Piercův rukopis se nezapře….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

RSS MrPierc Twitter MrPierc Pinterest MrPierc
Intimní anketa

Kam chodíte na záchod?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...
Piercova žena týdne
Piercova žena týdne

Sienna Miller – herečka

Naposledy jsem viděl

Starší hodnocení na ČSFD »

Bannery
Spisovatelské střevo rc4 blog Silencer blog SBOREZ.cz ZkuSMO.cz Vachi : Další blog, kterej drží hubu, drží krok AGREGÁTOR BLOGŮ ! Zahradní železnice Běleč Apinův kekel MovieScreen.cz NaFilmu.cz Osobní blog Dominika Fryče Jak psát web